MARINE 450 U na Špicberkách

16. glaciospeleologická výprava

2. část

Přesun členů výpravy se uskutečnil letecky z Prahy přes Stockholm a Oslo, kde na ně čekalo deštivé počasí a během čekání na přípoj do správního centra Špicberků, města Longyerbyen, se zcela setmělo.

Kolem půlnoci již vidíme na obzoru ve sluneční záři bělavé vrcholky špičatých hor, podle kterých se Špicberky také jmenují. Asi 40 minut po půlnoci přistáváme v Longyearbyenu, byť zakrytém lokální oblačností, ale okolní kopce jsou od severu krásně nasvícené. S nadšením se vítáme s Evou z polárního centra, protože tím máme zajištěný odvoz do asi 5 km vzdáleného městečka.

Ráno rychle pozdravit pár kamarádů a na poště vyzvednout dopisy a balíky pro Polskou polární stanici, a již na nás čeká v přístavu rychlý člun s volacím znakem Anna. Je to asi desetimístný krytý motorový člun Targa 37 se dvěma motory se souhrnným výkonem 800 koní. Dříve jsme k přesunu do oblasti Hornsundu, kde budeme pracovat, využívali jachtu polského kamaráda a mořeplavce Jurka Rozanskiego, který jezdí za jakéhokoliv počasí, ale cesta nám trvala ve čtyřmetrových vlnách naposledy 30 hodin. Nyní máme luxusní počasí, neuvěřitelně rovné moře a v podpalubí ohromné stádo koní, které nás žene vpřed.

Po čtyřech hodinách jízdy po hladině a často i nad hladinou přistáváme ve 230 km vzdáleném fjordu Hornsund v zátoce Isbjornhamna, což v překladu znamená zátoka ledního medvěda. Zde je na břehu celoročně fungující Polská polární stanice, kde na nás čekají naše zásoby, lana, vybavení, jídlo a také naše nová hliníková loď Marine 450 U. Ta je stále ještě na vyrobené paletě, aby se při transportu nepoškodila.

Přebíráme od šéfové Bázy (tak se tady Polské stanici říká) náš materiál a kolegové nám s traktorem pomáhají dostat náš člun na břeh. Hned za ním následují čtyři palety sudů s materiálem a velká bedna s lodním motorem a dalším vybavením. Nakonec ještě ve skladu dohledáváme velkou bednu s naším dřevem na topení.

Zde na Špicberkách žádné stromy nerostou, jediným zdrojem dřeva je moře, které přináší takzvané driftové dřevo, většinou velké klády stromů ze sibiřských řek, které následně putují s mořskými proudy a ledem přes oblast severního pólu a nad Špicberkami se většinou zbavené větví a obroušené od ledu na holé dřevo dostanou na volnou vodu a bouře je pak zanesou až na pobřeží. A protože se pohybujeme v národních parcích, je zde sběr dřeva na pobřeží zakázaný. Takže všechno, co zde budete potřebovat, si musíte dovést, s výjimkou vody, ale o tom až dále.

Od kolegů na polské stanici se dozvídáme, že se bude brzy zhoršovat počasí a tak rychle přebalujeme věci, ladíme poslední detaily na našem člunu, jako je uchycení vesel, protože na moři pak při poruše motoru je jediná šance na přežití udržení lodě proti vlnám za využití síly vlastních rukou. Pak už se všechno spěšně nakládá do člunu, že ani nestiháme dělat fotodokumentaci. Počasí se opravdu rychle mění a z moře se na nás valí hustá mlha. Navíc je výrazný odliv, takže nyní máme naloženou loď téměř na suchu zabořenou v pobřežním písku. Ale na řešení takových jsme již zvyklý, když zaberou téměř 4 koňské síly (výprava má 4 účastníky) loďku jsme na vodu dostrkali.

Hned po vyplutí míjíme první skalní útesy a hned nás pohlcuje mlha. Dříve by to byl velký problém, v těchto vodách jsou útesy a skály těsně pod hladinou více jak kilometr do moře, takže se musí plout daleko v moři a nedá se orientovat podle pobřeží. Dnes s technikou GPS je situace výrazně jednodušší, ale i tak plavba za mlhy je celkem nepříjemná a riskantní.

Kolem půlnoci opatrně najíždíme mezi skaliska a čekáme, zda se před námi objeví traperská chata Hyttevika. Technika nezklamala a úspěšně přistáváme u našeho budoucího domova, staré lovecké chaty Hytteviky, která je již vyhlášená norskou vládou za kulturní památku.

Je půlnoc, nad mlhou je cítit slunce, ale na úpatí hor se mlha stále drží. Vykládáme rychle všechen materiál a ve dvojici se vracíme zpět pro zbylou část materiálu. Ve 4 ráno jsme kompletně přestěhováni do blízkosti ledovce Werenskiold.

Po zaslouženém desetihodinovém spánku se probouzíme do krásného dne. Po mlze ani památky a jdeme zjistit, co je nového a jaké máme sousedy ze zvířecí říše. Ale to bude povídání až na příště.

Autorem textu: Bc. Josef Řehák

Fotografie: Řehák - SPELEO

Detailní informace o člunu naleznete zde.