MARINE 450 U na Špicberkách
16. glaciospeleologická výprava
3. část
Třetí zastavení v severské krajině souostroví Svalbardu zahájím aktuálním zjištěním, že zde v království ledních medvědů chodí elektronická pošta pěšky. Obálku s několika vytištěnými asi 14 dní starými maily nám přinesla čtveřice kolegů polárníků z hlavní Polské polární stanice v Hornsundu. Máme trochu výhodu v tom, že za námi je asi 6 km daleko ještě jedna výzkumná terénní stanice Wroclawské univerzity, a v rámci dobrých vztahů si vzájemně vycházíme vstříc. Automatické je pozvání na čaj nebo drobné jídlo, posezení v teple, a hlavně předání nejčerstvějších informací, kde byly naposledy viděni medvědi.
Naše polární výprava pod hlavičkou společnosti Řehák – SPELEO dostala od Gubernátora Svalbardu povolení k využití staré traperské chaty Hytteviky, umístěné v asi 50 m úzkém pruhu pobřeží, za který se již zvedá nivální val a 500 m vysoký skalní hřeben hory Gulliksen. Je to geniálně vybrané místo pro loveckou chatu, protože téměř každý lední medvěd, který přichází od severu a podle svých pradávných pudů pokračuje dále do Hornsundu, aby se po východním pobřeží zase vracel na severovýchodní ostrovy, projde tímto úzkým místem.
Pojem lovecká chata musím trochu upřesnit, jedná se o prkennou podélnou stavbičku necelé 3 m širokou a asi 11 m dlouhou pobytou ze všech stran lepenkou a ze zadní strany zarovnanou hlínou a kamením. Vzrostlý evropan se může narovnat jen uprostřed pod vrcholem střechy se zateplením ze starých novin. Vstup do chaty chrání před zvědavými ledními medvědy čtyři silné klády, které do dveří zakládáme vždy, když chatu opouštíme, byť jen na pár hodin. Tato na české poměry „boudička“ je přísně chráněnou kulturní památkou, a většina polárníků, kteří ji znají, Vám potvrdí, že je to jedna z nejkouzelnějších chat na Svalbardu.
Kouzlo Hytteviky se těžko popisuje, to se prostě musí zažít. Již po několik výprav se stala tato chata naší základnou, malým a dočasným, ale útulným a teplým domovem, kam se vracíme mokří a někdy k smrti unavení z cest po ledovcích, ledovcových jeskyních a hlubokých studních v širokém okolí. Náš výzkumný program je totiž zaměřen na dokumentaci změn a vývoje ledovců a jejich drenážních systémů v podobě ledovcových jeskyní, studní a kanálů a obecně systémů takto vznikajících.
Na Hyttevice zažíváme nádherné chvíle, kdy půlnoční slunce doslova zaleje celé pobřeží zlatavou barvou a měkkým svitem s dlouhými stíny, jak je vidět na snímcích, pořízených právě v půlnočním světle za krásného počasí. Bílé skály stejnojmenné zátoky Hytteviky navazují na pás pobřeží severním směrem s názvem Kvarcittodden, což lze přeložit jako kvarcitový výběžek, který opravdu září množstvím bílých skal z křemene.
V rámci příprav a testování výstroje vzal Szymon s Ankou (polská část našeho týmu) naši hliníkovou loď Marine 450 U a bez motoru jen na vesla vyrazili do zátoky. Člun se ovládá výborně, takže Szymona jsme ani nestihali při práci sledovat, za kterými útesy se zrovna schoval, jak rychle po zátoce jezdil, Pak náhle sledujeme, že loďka se pohybuje výrazně pomaleji než dříve, byť vesla čeří mořskou hladinu velmi intenzivně. Po chvíli je nám to ale jasné.
Szymon s Ankou ulovili na moři několikatunový plovoucí kus ledovce a přivlekli ho na veslech uvázaný za lodí do zátoky. Protože je zde díky podvodním skalám a útesům méně než 5 m vody, zůstala ledová kra sedět na dně a Szymon odsekl asi dvěstěkilogramový kus a ten dovlekl až ke břehu. Zde se led rozbil na menší kousky a nandal do hrnců a kbelíků, které jsme v chatě našli. Získali jsme tak velice kvalitní, asi 1500 let starou vodu z ledovce Hans nebo z jednoho z ledovců ve fjordu, odkud kra připlula. Velká kra nám zůstala v zátoce ještě téměř 2 týdny, než ji vítr a mořské proudy při přílivu odnesly dál na sever.
Společnost nám v okolí traperské chaty Hytteviky dělá nespočet sousedů z říše přírody, ale o tom více až v dalším článku.
Autorem textu: Bc. Josef Řehák
Fotografie: Řehák - SPELEO
Detailní informace o člunu naleznete zde.